Jak králíček Matěj jel k moři - první kapitola

9. července 2015 v 10:19 | Edith Holá podle scénáře Matýska |  Příběhy
Králíček Matěj si túúúze moc přál vidět moře na vlastní černočerné korálkové oči. Takže mu bylo jasné, že musí využít toho, že rodina Holých k němu odjíždí. Maminka Holá pobíhala sem a tam, oba bráškové nosili svoje věci do batůžku, zmatek nad zmatek. Králíček toho využil a zavrtal se co nejhlouběji do obrovského kufru pod vrstvy triček, kraťasů a šatů. Nikdo si toho ani nevšiml.





















Opatrně občas vykoukl, jak jsou přípravy na cestu daleko a aby slyšel, co se povídá.
"Pojedem čtrnác t hodin v autobuse," pověděla maminka Holá svým synům Kubovi a Matýskovi.
"Jééé, kočka jede s námi," zvolali oba kluci naráz a rozesmáli se. I maminku to pobavilo. Ještě chvíli kočku nechali ležet v kufru a pak ji vyhnali.



"Uff, ještě že jsem se schoval," oddechl si v duchu králíček. Pak už slyšel jak se zip zavírá, někdo z kluků si sedl na kufr, aby se vůbec dal zapnout, a už se jelo. Teda zatím jen na kolečkách k autobusu.


Skoro čtrnáct hodin spal králíček v kufru v zavazadlovém prostoru. Spalo se mu dobře, protože ležel v měkkoučkém a voňavém prádle. Naštěstí maminka Holá neprala v Azuritu, tak se ta vůně dala vydržet. Z dálky k němu právě dolehl hlas, že se musí vybalit a hned potom k moři.
"Juchůůů," řvali kluci, že i králíčkovi zabalenému v mnoha látkách to rvalo bubínky.

Kufr sebou plácnul na ležato a zip se rozjel. Matýsek opatrně vykouknul a když maminka nesla první trika do skříně, tak hop a skok pod nejbližší postel co nejvíce dozadu, aby ho nikdo nespatřil. Představoval si ten čudlmač, který v pokoji nastal. Viděl, jak všechny nohy kmitají a nosí všechno do skříně. Nakonec maminka Holá zvolala, ať jdou kluci na verandu nebo před hotel s ostatními dětmi, nebo to nevybalí a k vodě se vůbec nedostanou. Kluci zmizeli ven jako pára nad hrncem. Vískání všech dětí, které přijeli také stejným autobusem se neslo až do druhého patra, ve kterém byli. Verandou přicházel teplý zvláštně voňavý vzduch. Králíček už se těšil na moře. Když paní Holá připravila velkou tašku, která zářila jako slunce a začala tam dávat potápěcí potřeby a vodní pistolky, králíček vytušil, že je to jeho příležitost. Ještě chvíli vyčkal a když všechny ty věci do vody zakryla deka, tak hop a skok a byl pod ní. Hned poté ji maminka hodila na rameno a sama pro sebe si povzdechla, kolik to proboha váží. Na druhé rameno přihodila ještě tašku s ručníky, plavkami, krémy na opalování a vodou na pití.


Králíček Matěj občas vykoukl, ale hned se rychle schoval. Všechny maminky a pár tatínků už také přicházelo s taškami a někteří nesli ještě velké nafukovací matrace, vodní děla, balóny. Radost dětí nebrala konce, ale rodiče zaveleli a konečně se šlo k moři.
 

Škola - to je na rok náš styl

2. září 2013 v 22:33 | Kuba |  Příběhy
Oba mí synové oblibují píseň Český styl. V Primorsku ji zpívali na každém rohu, že jsme pomalu mohli před ně hodit klobouk a vydělávat:-) Bohužel si na youtube našli i vylepšenou verzi. To je sračka styl. Omlouvám se, ale dnešní děti mluví ještě daleko hůř, takže je toto nepobouří ani ničemu novému nenaučí, pokud náhodně vygůglí tento článek. Kuba se takto zvrnul na ZŠ v nulté přípravné třídě. Ve družině byli i se čtvrťákama a pár velmi nezvedenými dětmi. Výsledek byl okamžitý.

Máme rádi plyšové hračky

3. července 2013 v 19:59 | Kuba a Matěj a Edith Holá |  Příběhy
Naše máma se už tak trochu bála, že má děti, které nemají rádi plyšové hračky a bylo jí to divné. My jsme pořád spinkali s mašinkama, gormitama, pokémonama,... až najednou.

Ani nevím, jak to přišlo. Začal jsem mít rád lemury. Pokaždé jsem chtěl vidět v ZOO jen je. Přál bych si jednoho i domů. Nakonec mi jednoho máma koupila. Nebojte, je to plyšová hračka. Bráška hned, že chce taky plyšáka. Vybral si hračku plyšového medvěda - pandu. A tak to začalo. Už jsme o tom psali. Mňoukla nám pak napsala pohádku Plyšové dobrodružství, která určitě vyjde v knize Pohádky pro kulíšky 2, kterou maminka připravuje.

A tak jsme zjistili, že existují plyšové hračky. Začali jsme si ty naše brát do postele. Postupně přibyly další.

Blíží se můj svátek, tak vím, že máma tetě poradila, ať mi objedná lemuru. Slyšel jsem ji, jak to říká do telefonu. Vygooglila si, že plyšové hračky Otto-toys mají neuvěřitelné množství plyšových lemurů. Díval jsem se na ně, protože už umím na googlu hledat. Ještě nechodím do první třídy, až od září, ale umím číst. Máma mi diktuje písmenka a já je dávám do rámečku a hned mi to najde, co chci. Když jsem v e-shopu plyšové hračky Otto-toys viděl všechny ty plyšáky, tak jsem si nemohl vybrat. Ještě miluji kočičky. Tak váhám, jestli od nich nějakou lemurku nebo tu malinkou tříbarevnou kočičku (zde).

Máťa to viděl také a protože je nemocný, tak mu máma řekla, ať si také vybere plyšáka i když nemá svátek, že když už stejně platí za poštovné, tak objedná dva. Bráška má jasno. Chce modrého plyšového papouška, protože má rád pohádku o Blueovi. "Ten je krásný, toho chci," říkal Máťa mámě. "Please. Mami, please!" Mrkněte na něj.

A poraďte mi, vybrali byste si plyšáka lemuru, nebo plyšové koťátko?

P.S. Taky vám prozradím, že mámě se líbila plyšová hračka sova pálená a jeden plyšový medvěd. Plyšových tygrů už má prý docela dost:-)
Blog s plyšovými hračkami Otto-toys najdete na portálu Blog.cz zde
 


Za vysvědčení Skylanders

30. června 2013 v 11:24 | Kuba a Matěj
Máme novou lásku. Skylanders. Za vysvědčení jsme dostali každý jednu figurku. Já jsem dostal Gill Grunta, který může střílet vidlice z pistole, kterou drží v ruce. Na zádech má vodní rakety, které ho na pár sekund udrží ve vzduchu.
Matěj dostal Sonic Booma, který na nepřátele hází svoje vajíčka. A tam kam dopadnou se vylíhnou a bojují. Každé mimino, jeden život.

No, je to složité. My ještě pořádně nemůžeme hrát, protože čekáme na můj svátek. Jenom tak dostávám dražší věci. Přeju si Skylanders starter pack a potom budu moci tyhle naše nové figurky oživit. Ještě 27 dní a nějaký dostanuuuu!!!!
Tak se zatím na to dívám na youtube nebo hraju hru o figurky na facu.

Autogramiáda Superstar

17. června 2013 v 21:13 | Kuba a Matěj |  Výlety
Dneska jsem se dozvěděl od kamaráda, že jede na Chodov na autogramiádu Superstar. Musel jsem taky. Táta to odmítl se slovy, že tam bude strašně moc lidí. Máma mě však vyzvedla na Pavláku a jeli jsme. Bylo tam pár nadšenců a my dva s bráchou. Máma o tom píše na svém blogu.

Tady jsme se Sabinou.

Štefan nám podepsal svou fotku. Tady ji dává mně

Máťu hrozně zmátnul, když se ho ptal: "Ako sa voláš?" To já jsem na slovenštinu zabral.

Tady je náš kamarád.
A ještě jedna
Podpisy

Máma mi nedává lásku

5. června 2013 v 9:46 | Edith Holá a Matěj |  Výlety
Představte si, jak je na mě máma zlá. Byli jsme se podívat na povodních na Palmovce. Nejdřív mě to bavilo. Labutě byly skoro až u nás. Taky ze sklepů měli všude hadice a vytékaly z nich proudy vody, ve kterých jsme s bráškou mohli čvachtat.


Jenže já pak dostal hlad. Pořád jsem opakoval, že už chci jít. Teď! Máma s tátou že jo, že už jedeme na Harfu. Koupíme holiny a pak si dáme něco k jídlu. Jenže já chtěl jíst teď.
Chápete to? Prostě teď hned chci jíst. Já se zlobím...
I když jsem to říkal pořád dokola, tak si trvali na svém, že vydržím a že jak mě prý znají, tak stejně do toho dloubnu a moc jíst nebudu. Doběhli jsme X-B a jeli na Harfu. Trochu jsme zajeli, tak jsme se museli dvě stanice vracet.
"Já chci jíst! Slyšíte mě někdo?"
Máma s tátou se pohádali, že přejeli. Místo, aby řešili, že jim říkám, že mám hlad, tak mi ještě máma řekla, že musím vydržet a že už to nechce slyšet, že jsou pak z té mé mantry nervozní.
Mantry, slyšíte to? Tak říkají tomu, když hlásím, že mám hlad.
Na Harfě jsme prolezli obuvi. Holiny byly všude vyprodané. Kuba si promáčel boty a máma je měla mokré už od rána. Prý si je musela v práci sušit a chodit chvíli bosu.
Když jsme šli do další, tak se na mě máma utrhla, že už toho má dost a že se taky musím naučit, že někdy potřebuje něco ona a brácha. A že jestli budu ještě chvíli hučet, tak...
Vehnala mi do očí slzy jako hráchy. Běžel jsem k tátovi.
"Tati, máma mi nedává lásku" a strašně jsem se rozbrečel.
Pomohlo to. Máma mě pak chvíli nesla a říkala, že mě má ráda, že už na mě křičet nebude, ale že opravdu musím ještě vydržet jeden obchod, že jsem přeci hrdina.
To sem! Tak jsem vydržel.

P.S. Dovětek do mámy: Samozřejmě Matýsek snědl pouze jednu kuřecí nugetu a pár hranolek. Prý už nemá hlad. Jeho mantra je vždy tak dlouho, dokud ho nenapadne nová:-) Někdy je to na zabití.

Kubových sedm magických let

20. ledna 2013 v 12:03 | Edith Holá a Kuba |  Příběhy
Prý mi končí magické roky a definitivně je přestřižena pupeční šňůra, povídala u oslavy máma. Koukal jsem na ni jako jelen. Vypadala, že z toho má depku. Někde taky vyčetla z výchovy kluků, že prvních sedm let je hlavním vzorem maminka. Od 7 do 14 zase táta. A od čtrnácti nějaký ten jiný muž - vedoucí táborů, učitel, strejdové, dědové atd. Táta z toho byl dost vedle, že by na něj teď padla větší zodpovědnost.

Happy birthday Matej

11. ledna 2013 v 19:46 | Edith Holá a Matěj |  Příběhy
Včera máma přiběhla z práce dřív, abych mohl jít po nemoci ven. Kuba ještě nemůže, protože k horečkám chytil ještě neštovice. Šli jsme do cukrárny na dobrůtku. Přešli jsem křižovatku a šli po chodníku k dalšímu přechodu. Měl jsem velkou radost, že jsem venku. Povídám mamince:

Pošlu na čerty dinosaury

3. prosince 2012 v 8:41 | Kuba, Matěj, Edith |  Výlety
"Na čerty pošlu dinosaury a strašidelný stromy," kasal se včera Matýsek, když jsme klukům v tramvaji vyhrožovali, že je čerti odnesou v pytli, protože mluví sprostě a pindíkujou. Kuba okamžitě sliboval, že už nebude a že to tedy nesmíme čertům říci. Mates nepřestal, tak jsme vyhrožovali, že jeho tedy odnesou určitě. Kuba že brášku nedá a na čerty pošle zombíky. A jak to dopadlo?


Další články


Kam dál