na Blog.cz

Máma našla v knihkupectví knížku o zdobení kinder vajíček. Hned mě napadlo, že z toho uděláme velikonoční výzdobu. Tak jsme s bráškou sbírali kinder a tady je výsledek. Všechno ale ještě nemáme hotové.

To je ale fuška

Co tomu říkáte?

Papírovou slepičku, zajíce a velké barevné vajíčko jsem dělal ve školce.

Letos už jsme byli na dvou karnevalech. Z prvního posíláme jednu fotku do soutěže na Blog.cz (fotka zde). Pár dalších je zde. Na druhém máma nefotila, neb byl ve školce. Kostým závoďáka Maria mi ušila chůva babi Jiřina. Máťa je závoďák Luigi.

Mariovský kostým jsem měl na karnevalu ve školce. (foto svých závoďáků Edith Holá)

Jsme závoďáci a rádi soutěžíme. Když nám máma řekne o nějaké soutěži, hned jdeme do toho. Náš blog jsme hrdě nosili na sobě na jednom karnevalu. Mámě jsme pomáhali s přípravou šerpy. Více fotek bude v dalším nesoutěžním článku nebo na máminým facu.

Za vyhrané korunky víme, co bychom si koupili. To, v čem nás Ježíšek podvedl, a nepřinesl. (foto svých závoďáků Edith Holá)

Inspirovali jsme se banánovými sněhuláky u Mami v Mléčném baru U2. A posíláme je Áje a Lulu jako poděkování za jejich závoďácký dort k našim narozkám.

Tady jsou ti naši sněhuláci.

První je Matějův a dal mu do ruky meč jako rytíři.

Já mám sněhuláka pindíka. Hádejte proč?

(Pindíkománie už verbálně téměř vymizela. Tohle už je poslední zachvěv. Poznámka maminky.)

Mně se líbí Ája a Matějovi Lulu.

Tak jsem pořád čekal, že ještě někdo napíše pohádku s pindíkem. Včera mě máma přemluvila, že kresba Pana Pinďourka a příběh o něm od Míši Janinky, je závěrečnou tečkou naší soutěže.

Dubious Cat O pindíkovi Bobíkovi

Kerria Za všechno můžou pindíci

U téhle pohádky jsem se smál hned od začátku. To je podle mého gusta. Pindíci jsou všude a za všechno můžou. Taky se mi líbilo, že když se kouknu od zásuvky, tak na mě v ní čeká houf pindíků a ti mě nakopnou.

A krom toho Kerria slíbila, že bude pokračování:-)

Příběh Míši - druháka

A pohádka maminky

Kuba všem posílá slíbenou cenu: obrázek Pindí lodi s vlastnoručním podpisem

Děkuji všem za pohádky.

"Sedím tiše,

pindíkem počůrám tě.

Zadeček kaká do záchodu,

já už myslím na pindí colu."

(Kuba 24.9.2011 po ránu, 5 a půl let)

Pořád po mámě chci pohádku o pindíkovi. Jenže máma říká, že o tom pohádky nepíše. Ale v pondělí četla nějaký časopis a říkala, že je tam o knížce, kde pán napsal o pindících. Máma od té doby má prý už nápad na pohádku o červeném a žlutém pindíkovi, který navštíví pozorovatel z jiné planety. Prý to bude pro dospělé i děti. Nebo prý vyhlásí na svém blogu soutěž o nejlepší pohádku o pindíkovi. Máma se nezdá, ale když si něco vezme do hlavy, tak zatím jde...

Tak co říkáte mému chlapskému ztišení se? :-)

Počat jsem byl z lásky, ale máma netušila, že jsem už v ní. Kuba je první, tak už na mě zbývalo méně času. A ke všemu měl ještě úraz na odstrkovadle. Tak si máma vzala lexaurin. Proto říká, že jsem vysmátej a vůbec neznám strach a úzkost o sebe. Jsem rozený kaskadér od té doby, co jsem se otočil na bříško a pak už se máma nestačila divit, co dovedu a kam a jak vysoko vylezu.

Tak jsem byl v ní a doktoři mámu proháněli ještě víc než za Kubíka. Oni si vymysleli, že v pětatřiceti je jakási hranice, od kdy se mamky a plody hlídají. Máma už ale jejich metody znala, tak mi slíbila, že nás doktoři nechají téměř být až do mého narození. Zato jsem byl moc hodný a vzorný. Aspoň v bříšku. Máma mě chtěla přes ultrazvuk vidět jen ve třináctém týdnu. Zjistila, že jsem kluk a nemám nic neslučitelného se životem. Cestou mi řekla, že jsem si vybojoval první boj. Pak jim podepsala pokaždé revers. Na vyšetření z plodové vody a hlavně na vyšetření ve 38. týdnu. Už nechtěla, abych se jen kvůli nějakým doktorským tabulkám narodil dřív jako brácha. Doktoři i doktorky sice zase používali své zastrašovací věty, že nikdy nezažili takovou pacientku, ale máma jim řekla, že není pacientka, že jsme oba zdraví a podepsala papír, že bere zodpovědnost na své triko. Tak jsem měl klid. Šmrdolil jsem se v bříšku. Hlavou jsem si lehl na mámin močový měchýř, aby měla dostatek pohybu a dostatek čištění a ručičkami jsem jí ještě popoháněl močové cesty. Vůbec se mi z bříška nechtělo. V den termínu máma dovolila ultrazvuk přes bříško. Byl jsem v té době už trošku větší než Kuba, když se narodil. Jenže máma chtěla nedělňátko a já zase chtěl mít klid. V sobotu jsme bobovali. V neděli ráno jsme byli na monitoru. Máma slyšela mé srdíčko a už jsem se trochu ozýval. Jenže sestra v porodnici říkala, že jí monitor kontrakce neukazuje. Máma ale věřila mně. Ještě jsme spolu uklidili celý dům a máma k večeru zavolala porodní bábě Janě, že se mi trochu chce ven a že by to bylo fajn, když je úplněk a neděle. A hlavně Kuba je 18. ledna a teď už je 11., tak abychom neslavili narozky stejně:-) Bába nám poradila, ať si lehneme do horké vany. Když to bude planý poplach, přestanu se ozývat. Když budu chtít ven, tak… Mamka se naložila do horké lázně. Pak přišel táta s Kubíkem z bobování a Kuba si k nám vlezl do vany. Táta přinesl mámě červené víno. Tak jsme relaxovali a měli klid. Pak máma vylezla z vody a bylo jasno. Chtěl jsem být venku. Možná jsem chtěl ochutnat víno. Táta rychle volal porodní bábě. Bába přijela a já už jsem jí téměř mával. Máma řekla, že doma radši nebude rodit, i když u Kubíka si to přála. V taxíku se máma držela a já taky. Ti divní lidi v bílém mámě nevěřili, že rodí, tak nás nahnali na monitor. Tvrdili, že kontrakce jim monitor ukazuje v jiný moment, než máma říká. Máma mi říkala, že jsou ujetí, že ona snad ví, kdy má kontrakci a kdy ne. Sestra nás pak dovedla k lékařce se slovy, tvrdí, že rodí. Paní doktorka se koukla a já jsem jí zamával. "Vy rodíte" a hnala mámu na křeslo. Máma si lehla na bok a zase slyšela, že to nikdy neviděli. Přitom máma rodila ve stejné porodnici. Máma se třikrát nadechla a už jsem byl venku. Nesli mě zvážit a táta udělal mou první fotku. Z vysoka jsem se na lidi v bílém vykakal. Naši tvrdí, že je to můj základní postoj k životu. Na všechno se mohu vy … Rád tancuji, zpívám, mám rád klid a bytí s mamkou po dekou.

Když táta rozeslal fotky z prvních tří dnů z porodnice, nikdo nechtěl věřit, že jsem novorozenec. Díval jsem se na svět z klubíčka u mámy a vypadal jsem na čtyři měsíce. Pět dní v bříšku navíc, to byla paráda...

Kubíkův první den jeho příběhu je na máminým blogu Cesta ke kořenům.

Mario brouzdal po internetu a neuvěřitelně se nudil. Peach vařila oběd a občas odběhla ke svému notebooku a něco napsala. Mario náhle zajásal. Objevil inzerát,

který nabízel půjčení létajících skateboardů. Tryskem vyběhl z bytu, až se Peach vyděsila, že se něco stalo. Za chvíli byl zpátky a radostně na Peach volal, že vyhrabal ve sklepě jejich létající skateboardy.

"Peach, našel jsem půjčovnu. Půjčíme skejty pro kamarády a odpoledne vyrazíme", mluvil zadýchaně.

"Skvělý nápad. Pomohu ti rozeslat textovky" a společně začali ťukat do mobilů zprávu:

"Ve dvě hodiny sraz před půjčovnou létajících skateboardů. Ulice Přímořská 20. Vyřádíme se:-)"

Za chvíli jim od přátel přišla potvrzení, že přijdou.

Mario s Peach se nesmírně těšili. Vypucovali své skateboardy a u oběda nemluvili o ničem jiném. Pozvali i Sonica. O něm věděli, že umí snad úplně všechny sporty. Tak se těšili, jak si s ním parádně zalétají.

Ve dvě nikdo u půjčovny nechyběl. Skateboardové dráhy byly blízko.

Se Sonicem to byl mazec.

Na skejtu sjížděl z rampy jakoby to nic nebylo. Vylétl a ještě stačil udělat ve vzduchu osmičku.

"Hustý", volali kamarádi, když to viděli a zkoušeli to také. Dařili se jim půlkruhy, kolečka a spirály, ale osmička ne.

Po hodině je to přestalo bavit, tak se rozhodli udělat závod z města do nejbližší vesnice a zase zpět. To bylo to dobrodružství. Žádné dráhy. Normální silnice, nad kterými létěli na svých skateboardech. Občas přistáli a pořádně drncli o silnici. Užili si pořádnou legraci.

Tvým úkolem bude zalétat si s tužkou po papíře jako Mario a jeho kamarádi. Rodiče ti mohou pomoci a předkreslí ti půlkruh jako široké písmenko U a potom obrácený půlkruh jako kopec.

Kolečko určitě zvládneš sám. Můžeš udělat nekolik koleček za sebou a také objet to jedno několikrát dokola.

Lítání spirálovitě jsi už někdy zkoušel.

Zkusíš také osmičku jako Sonic?

Po výletě si Mario s Peach lehli u svého domu do trávy a čekali, až přiletí nějaká múza a napadne je, co psát za příběh dál. Domeček obalili dobrým kouzlem, aby k nim nenašel cestu zlý drak Bowser. V trávě nakonec usnuli.

Luigi na skejtu odkaz na googlu zde

Sonic zde.

Obrázek s Mariem zde

anotace: příběhy podle počítačových her a Nintedo Wii her s nejoblíbenějším panáčkem na světě, Super Mariem (loni oslavil 25 let existence). Po každé pohádce můžete společně s dítětem vymýšlet otázky. Pro řečový rozvoj. Děti takové hádanky o tom, co se četlo, baví.

anotace: příběhy podle počítačových her a Nintedo Wii her s nejoblíbenějším panáčkem na světě, Super Mariem (loni oslavil 25 let existence). Po každé pohádce můžete společně s dítětem vymýšlet otázky. Pro řečový rozvoj. Děti takové hádanky o tom, co se četlo, baví. Otázky s Kubíkem pod každý příběh ještě dopíšeme.

A otázky na téma prvních lásek... :-)

Dostal jsi už od nějaké holčičky pusu?