Únor 2011

Máma je nemocná

25. února 2011 v 16:38 | Edith Holá a Kuba |  Příběhy
Minulý čtvrtek maminka fotila ve školce náš karneval. Všechny třídy jsme byly dohromady. Bylo přes 110 dětí a pět učitelek. Maminka pak přes pět set fotek upravovala dnem i nocí.
Tedy když zrovna neměla horečku. Paní doktorka si myslí, že jí školkové bacily doběhly.
Mamka sice říká, že je to divné, protože my dva nejsme nemocní. Ona si pořád myslí, že zmrzla a něco nemůže rozdejchat. Říká, že už po týdnu neví ani jestli má depresi nebo je nemocná. Prý se jí ztratilo nějaké bezpečné místo. Od včerejška má antibiotika, ale ještě nezabrala. Výsledek nějaké fotky jejích plic bude až odpoledne. Pro nás je na tom i něco pozitivního. Mamka pořád leží a to má rád Matěj. Válí se po ní a pije svůj čajíček. Já zase mohu být pořád na počítači a máma ještě říká, jak jsem hodnej a nechám ji ležet. Když se náhodou stihneme o něco poprat, tak na nás stejně nemůže křičet, protože nemá hlas. Jenom šeptá, pak se dáví kašlem a nakonec mávne rukou a zase spadne do postele. Ale bohužel nemůže číst ani pohádky, ani zpívat takže je jí opravdu ouvej.
A tady je náš maškarní bál:-) Určitě mě hned poznáte. Byl jsem závoďák.
Mně se líbil policajt a rytíři. A poslední fotka jsou holky z naší třídy Koťátka.
Mamince se kromě mě ještě líbila Šmoulinka, pirátka, jeden motýlek ...

První Kung fu na zkoušku

21. února 2011 v 22:22 | Edith Holá a Kuba |  Úlety rodičů
Tak nevím, kam mě to máma zase poslala. Slibovala bojové umění. Táta zavolal kamarádovi, který to vede, aby nás s kamarády ze školky ještě vzali. Tak jsme dnes dva vyrazili. Honzík půjde příště. Jestli nějaké příště bude.
Kuba na kung fu


Přišel jsem domů naprosto gaga. Cvičení na protažení svalů, posilování a na závěr konečně nějaké pozice trvalo s malou přestávkou dvě hodiny. Dobrovolně jsem šel dnes spát. Vlastně okamžitě, co jsem se vrátil. Vůbec nevím, jestli takové učení boje a boj s tělem a svaly přežiji. 

A taky nevím, co je to za bojové umění. Celé cvičení bylo o sebekázni, soustředění, práci s výdrží a zachováním energie, všechno mě bolelo a když jsem se ptal asi po šesté, kdy budeme bojovat, tak my zase řekli, že se jednou dočkám. Můj rozum mi říkal: já chci bojovat a vyhrát. A všechno bylo jinak.

Máma s tátou si myslí, že to pro mě smysl má, protože se neumím bránit a prát. Že tak za půl roku se opravdu naučím pozice a budeme s kamarády bojovat. Prý ale fair-play. Jestli to ale do té doby zvládnu. Dnes jsem se z toho málem nervově a tělesně zhroutil. Do příštího pondělka uvidíme. Ještě dvě hodiny máme na zkoušku zdarma. 

Na fotkách jsem ve žluté mikině s obrázkem Bleska McQueena. Můj kamarád je vedle mě v šedivé mikině. 
Kung fu2
Kung fu1

Kung fu4
kung fu5
kung fu3

Sladké mámení za mých pět let a dva roky brášky

18. února 2011 v 12:24 | Edith Holá a Kuba |  Příběhy
Představte si, že jsem se narodil jako první, ale Matěj má narozeniny dřív než já. Jsem prvorozený a závoďák a takhle jsem dopadl. Naštěstí tentokrát to máma s tátou vymysleli líp a slavili jsme oba ve stejný den. Mátěj má 11. ledna a já 18. ledna. Jsme oba kozorohové, tak se často trkáme:-)

Máma mi vyprávěla, jaké dorty jsem dostal dřív, ale já už jsem si to nepamatoval. Dnes jsme se na počítači probrali lednovými fotkami a všechny jsme je našli. Tak vám ty mňamky ukážeme. 

První dort byl makrobiotický, protože jsem měl velké alergie na kravskou bílkovinu a bílek, takže jsem dlouho nemohl žádné běžné sladkosti. Dort byla domácí výroba jedné makrobiotičky přes inzerát. Bohužel byl hnusný. Nejedl jsem ho ani já, ani babičky. Táta s mámou se trochu přemohli, ale pak stejně skončil v koši. 
makrobiotický dort
Příští rok už jsem mohl piškotový dort s čokoládou. A jako správný kluk ve dvou letech jsem měl mašinku. Vláčky mě držely dlouho předlouho. 
Dortová mašinka
A tady už mám malý předdortík zmrzlinový, když se Matěj narodil. Vláček na něm samozřejmě nechyběl :-) Pak se čekalo, až přijede za týden přesně na den mých narozenin babička. 
zmrzlinový dortík
Babička mou alergií a tím hnusným dortem z prvního roku hrozně trpěla, tak mi třetím rokem dala nejen dárek, ale i velký dar v podobě dortu "krajina s mašinkou Tomášem a letadlem Haroldem". Bohužel byl to její poslední dort, který mi mohla dát. 
Nechápu, že jsem si ho nepamatoval. Dáváme ho s mamkou zvětšený, protože je ndáherný. Jedli jsme ho prý týden. 
Tomáš s krajinou 1
Tomáš s krajinou 2 - dort
Čtvrtým rokem jsem měl svou první party se třemi kamarády. Dortů bylo několik. Dva od rodičů. Jeden pro mě se čtyřkou a druhý pro Matěje s jedničkou. Slavili jsme po dvě neděle. Taky už jsem byl závoďák. Vidíte na špejli Maria a mě jako Maria? Dva dorty byly od chůvy. Na to mém byl dortový papír se závoďákem Roarym. Matýsek dostal od chůvy domácího medvídka. 
dort s Roarym
dort s Mariem
Matějův první dort
Matějovy první dorty
Letos byla také party a pozval jsem dva nejlepší kamarády ze školky a Matěj tu měl svou téměř stejně starou holčičku. Dortů bylo několik. Od rodičů jsme chtěli normální se želatinou, protože tu máme rádi všichni. Další přinesla teta. A pak krásnou mašinku upekla chůva. Tu dodáme na blog o víkendu. Musíme fotku oříznout. Letošní narozeniny jsme slavili ve stejný den.
Sladký článek posíláme jako poděkování za nápad s mléčným barem holčičkám Áje a Lulu a jejich mamince. Rovněž zasíláme obrázky sladkého mámení :-) jako velký dík Labandě za aktivní boj proti "vtipu" bonsaj koťátka, do kterého se na facebooku zapojila i maminka. Další díky budou na maminčině blogu během odpoledne. 
Letošní dorty
Letošní party 1
letošní párty 2 a čekání na kamarády

Měsíc bylo jedno z prvních slov bráchy

5. února 2011 v 17:41 | Edith Holá a Kuba |  Příběhy
V září jsme byli v Egyptě. A víte, co tam bráchu nejvíc zaujalo? Měsíc. Bylo to jeho třetí slovo po mámě a tátovi. Já se mu ani nedivím. On ten Měsíc v Egyptě byl krásný. Svítil víc než u nás. Hlavně proto, že je tam větší tma. Opravdu tma tmoucí. I když všude byly lampy, tak stejně tuhle tmu neprosvítily. Jejich světlo obsáhlo jen kousky cest k pokojovým hotelům. Jinak byla černočerná tma. Měsíc se objevil už před čtvrtou. Vím to přesně, protože jsme se v tento čas přesouvali do aquaparku. Teprve v tuto hodinu se tam dalo lézt na skluzavky pro děti. Jinak byly strašně rozpálené. V šest se už vodní svět zavíral, protože padla ta černá a hluboká tma. Matěj cestou na pokoj pořád vykřikoval Měsíc. Máma s tátou měli obrovskou radost, protože to hezky vyslovoval. Měl jsem taky, ale zároveň mě štvalo, že to vyslovuje líp než já, tak jsem si z něj dělal srandu a tvrdil jsem mu, že je to Pršíc. Byl z toho zmatený a zlobil se. Trochu se smál a trochu se zlobil. Máma mu pak pořád vysvětlovala, že to říká dobře a už jsem ho nesměl Pršícem zlobit. Matěj byl legrační. Byl pak dlouho Měsíc všechno, co svítilo. Byl mu rok a půl tak co chcete. Prostě svítila televize a on křičel Měsíc. Uviděl lampu a zase Měsíc a smál se jako měsíček na hnoji. 

Hledali jsme s mámou, jestli máme egyptskou noční oblohu a hlavně ten Měsíc nafocený. Měsíc jsme nenašli. Ale objevili jsme fotky, které máma s tátou považovali za zkažené. Znuděně jsem večer fotil jen tak. Matěj chtěl chodit tancovat na disco.
tančící Matěj v Egyptě

Já ne. Já bych radši hrál hry. Jenže musím poslouchat, tak jsem to tam musel každý večer vydržet. Ale díky mně teď máme fotky egyptské tmy. S východem Měsíce se vždy zjevila i stará paní, co u hotelu peklá moc dobrý chléb. Je na poslední fotce. 

Jinak u nás v Češtině se rád dívám na Měsíc v létě. Těsně před spaním mě táta vezme na zahradu a jen tak se na chvíli mrknem na Měsíc. Pak jdu spát. Usínám dlouho. Prý to mám po mámě. Ona byla jako malá taky noční sůva. Jezdila si se štrasovým "vláčkem" po polštáři. Já si zas poodhrnu závěs a dívám se z okna. Máma se ptala, jestli se dívám na hvězdy. Ale to ne. Tak prý jestli na lidi, kteří se někdy náhle zjeví. Myslím, že taky ne. Před oknem mám pouliční lampu. A dívám se na to, co ozařuje. Většinou usnu stočený v závěsu. 

Egyptská tma
Tma v Egyptě
Tma v Egyptě 2
Žena pečící chléb

Voňavková diskriminace kluků

1. února 2011 v 18:02 | Edith Holá a Kuba |  Příběhy
Nedávno jsme oba měli narozeniny. Jsme oba Kozorozi :-) Maminka se mě ptala, co bych si přál. Měl jsem v tom jasno. Novou hru s Máriem na Nintendo a voňavku pro kluky. Vždycky ráno se voním tátovou, ale ta je pro dospěláky. Máma taky říká, že je s alkoholem, a to by nemuselo být na mou kůži dobré. 

O víkendu jsme vyrazili na výlet po parfumeriích. Obešli jsme jich hodně. Nakonec jsme zašli i do obchůdku, kde měli všechno od Disneye. Měli jenom dětské gely do koupele. Máma se nestačila divit, protože Disney právě spreje pro děti má. Prodavačka to vůbec netušila. Ještě jsme zašli do poslední parfumerky. Paní nám tam chtěla nacpat holčičí se Snoopym. Prý je modrá, tak to můžou mít i kluci. Jenže voněla po kytkách a já jsem chtěl červenou závoďáckou. Máma dost drsně řekla, že už se nediví, že v Čechách chlapi smrděj, když ani parfumerky nejdou příkladem. Táta se ozval: "No, dovol..." Máma jenom řekla: "Ty jsi výjimka" a usmála se, ale asi měla říci "Ty jsi výjimečnej". Máma, když je unavená a zlobí se, tak neví, čí je. Ale zase má páru. 

Máma byla tak v ráži, že řekla, že to na internetu najde, i kdyby u něj měla trávit noc a objedná, i kdyby mělo být poštovné dvacet dolarů. V autobuse mi pak vyprávěla, že strejda Pablo říkal, že mu dodnes v Čechách nejvíce vadí to, že smrdíme. A to už tady žije víc jak patnáct let. Je ze Španělska a tam voní všechny lidi. Natřít se ráno voňavkou je prý pro ně samozřejmé jako čištění zubů. 

Nakonec jsem dostal čtyři super závoďacké minivoňavky. Kdybyste chtěli i pro všechny vaše děti, tak tady je odkaz na e-shop i kamenný obchod, světe div se, na Barrandově. A víte z jaké země je dovážejí? No, přeci ze Španělska :-) 
Kuba a závoďácké voňavky
Kuba dostává dárky k narozkám
Matěj se ještě nevoní, ale rád si s miniaturními flakonky hraje. Vyndává je a zandává :-)
Pod maminčiným včerejším článkem Proč čeští chlapi pořád smrdí? se strhla debata, tak napsala ještě nový článek 11. přikázání: nebudeš smrdět bližnímu svému.
Matej si hraje s voňavkami
Kamarádce Kájince, která bude mít narozky brzy v únoru,  jsme koupili minivoňavku Vílu. Třeba by se líbila i holčičkám Áje a Lulu.
minivoňavka pro kamarádku Káju

Pro Áju a Lulu

1. února 2011 v 16:37 | Edith Holá a Kuba |  Příběhy
Tak jsme si ráno prohlédli fotku nemocného medvídka Áji a Lulu a moc děkujeme, že na nás myslíte. Chtěl bych slyšet tu ukolébavku, co mu zpíváte. Já mám moc rád maminčinu ukolébavku. Už ji umí i malej brácha. Když jdu ve všední den spát dřív než on, protože vstávám brzy do školky, tak mi ji zpívají spolu. Matěj Hatěj už ji umí celou. 

Spi, Kubíčku, spi, zavři oči svý. Pán Bůh s tebou bude spáti, andělíček kolíbati. Spi Kubíku, spi, zavři očka svý. 

O víkendu děláme s bráchou v mé posteli, že spíme, tak nám ji maminka zpívá oběma. A sama prý neví, kde vzala nápěv. Spěte, kluci, spěte, zavřete oči svý. Pán Bůh s vámi bude spáti andělíček kolíbati. Spěte, kluci, spěte. 
Ukolébavku si vyposlechneme a pak zase řádíme, takže Matěje máma pak vezme a odnese ho do ložnice.

Maminka říkala, že rády vaříte a pečete, tak vám posíláme nafocené cukroví od dědy. Jel jsem tam s tátou v sobotu mašinkou. Děda nám dal pro maminku (ale o tom pššš) celou dortovou krabici cukroví. Děda peče moc rád a přes dvacet pět druhů. Na fotce jsou ty nejhezčí kousky z krabice. 
cukroví od dědy


A my jsme krom závoďáků ještě koťátka. Máme tůze radi kočičky. Doma máme dvě. S jednou se dá mazlit, řádit a zlobit jí. Přivezli jsme si ji jako koťátko z bohnického útulku. Dali jsem ji jméno Šíša, ale táta s mámou říkají, že načichla v Bohnicích bláznovstvím, takže jsme ji přejmenovali na Ťupku. Vždycky někam vyleze a neumí slézt. Kdo to kdy viděl, že kočka neumí slézt :-) Ona je opravdu taková ťupka ťupkatá. 
Kuba s Ťupkou
Matěj a Ťupka
S kocourem Eliášem se nedá nic. To je moc noblesní pán. Kolem něj jsme se naučili už chodit po špičkách, jinak nás seknul nebo škrábl. Je to lump. 

Ájo a Lulu, ahoj. KUBA

P.S. Kuba se podepsal sám :-)