Matěj je rozený pařič (Khamoro)

28. května 2011 v 16:21 | Edith Holá, Kuba a Matěj |  Úlety rodičů
Máma se rozhodla, že nakonec půjdeme na koncert všichni. Matěj po obědě usnul, tak stejně by šel spát až v jedenáct, tak to můžeme zkusit. Já jsem moc nechtěl. Odmala mi vadí zvuky. Bál jsem se, že to bude rachot. Nemám rád ani potlesk, ani když zatroubí auto, zvuky sanitky ... Máma nedala pokoj, že je pěkně a že se nám to bude líbit. Chtěl jsem, aby zavolala babi Jiřinu. Jenže máma řekla, že takhle narychlo chůvě volat nechce, krom toho to stojí peníze. Že prý můžeme zkusit zážitek taky jednou večer a celá rodina. Když mi budou vadit zvuky, tak půjdeme co nejdál od pódia. Táta zatím vyzvedl lístky. Taky ještě povídala, že jsem chtěl vždycky vidět, co se učí tancovat, tak mám možnost vidět Romy, jak tančí, hrají a zpívají. "Mami, ty jsi také cikánka?", zeptal jsem se mámy. "Ne, jen se mi to líbí."
Šli jsme pěšky z Karláku až do Dlouhé k Roxy. Bylo krásné počasí. Pořád jsem se ptal mámy, co se to tu děje. Prý je to centrum a to všechno jsou turisté. Nic mimořádného. Žádná akce. Takhle je to tu každý den. Asi už jsem to od minulého léta zapomněl. Ptal jsme se mámy, kde mají turisté svou zem.

Před Roxy bylo hodně lidí. Pouštěli dovnitř až v sedm. Seděli jsme na schůdku co nejblíž dveřím a prohlíželi si letáky. Máma potkala nějaké kamarádky z kurzu cikánského tance. Pak tam prošla tanečnice s našitými penízky všude. Matěj se na ní díval a chtěl za ní. Pak už nás pustili. Všude byli videoprojekce běžících koní. To se nám líbilo. Tma a do toho červená světla běhala po zemi. Tak jsme je s Matějem honili. Táta chvílemi běhal s námi. Dlouho se nic jiného nedělo. Pak přišel nějaký indický bubeník.

To bylo prima. Říkal jsem tátovi, že mi z těch bubnů bolí u srdce. Matěj se řehtal a byl u mámy na rukou. Tancovali. Tak mě táta rovněž nosil. Smál jsem se taky. Bylo to dobrý. Matěj má rád potlesk. Chechtal se od ucha k uchu a tleskal snad nejvíc a nejdéle ze všech lidí. Jenže pak přišli další Indové a ty hráli na trubky a saxofony. Hrozný zvuk. Musel jsem pryč dozadu a táta mi přikryl uši. Trochu jsem si zvykl. Hlavně máma s Matějem nevypadali, že by šli domů. Ptal jsem se Matěje, jestli chce domů a on že "tancovat" a zase táhl mámu za ruku k pódiu. Máma říkala, že je to pařič.

Chtěl jsem hrát na notebooku, ale táta s mámou řekli že ne. Tak jsem si vzal foťák a fotil jsem.
Vydrželi jsme první romskou kapelu z Indie a pak půlku české romské kapely. Zpěvačka měla krásnou červenočernou sukni. Dívali jsme se na ni shora,
protože tam byl méně ostrý zvuk a už mě z toho nebolely uši. Matěj chtěl čajíček ve své flašce a tancovat. Ale bylo na něm vidět, že už chce čajíček a spát, tak jsme radši šli domů, aby zase nespadl do nějakého hysteráku. Stačil ten cestou ze školky.

Když jsme vyšli ven, tak pořád ještě bylo světlo. Všude spousta lidí pohodově naladěných.


Na fotkách: Bachtale Apsa/CZ a Jaipur Maharaja Brass Band/IND


(O hysteráku Matěje cestou ze školky, kterým mi zkazil náladu jít na defilé romských hudebníků na Staromáku v rámci festivalu Khamoro, jsem psala zde "Ze školky s rozzuřeným býkem v patách")
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 punerank punerank | E-mail | Web | 28. května 2011 v 19:50 | Reagovat

Teda kluci, hlavně obdivuju vaši mámu, že po cestě ze školky ještě byla schopná a ochotná mít plány na večer... Je moc fajn, že jste si to užili, i ty, Kubíku, i bráška vsteklounek!

2 Verča Verča | E-mail | 28. května 2011 v 19:58 | Reagovat

Je parádní, že jste si to všichni užili.

3 Trek Trek | E-mail | Web | 28. září 2011 v 12:14 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Zase někdy mrknu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama