Srpen 2011

Super Mario a Luigi se žení

31. srpna 2011 v 10:03 | Edith Holá, Kuba a Matěj |  Super Mario a Luigi - stories
Příběhy se Super Mariem se musí číst akčně, dramaticky i třeba s pohybem... Jsou to moderní pohádky, kde nechybí akce, mobily, facebooky, emaily a hry... :-)
anotace: příběhy podle počítačových her a Nintedo Wii her s nejoblíbenějším panáčkem na světě, Super Mariem (loni oslavil 25 let existence). Po každé pohádce můžete společně s dítětem vymýšlet otázky. Pro řečový rozvoj. Děti takové hádanky o tom, co se četlo, baví. Otázky s Kubíkem pod každý příběh ještě dopíšeme.

Mario a Luigi se žení
"Bim, bam, bim bam", zněly zvony po celém městě. Svolávaly lidi na svatbu. Ale ve městě nebyl žádný člověk, který by o ní nevěděl. Všichni na ni pospíchali. Odehrávala se na závodním okruhu za městem. A nebyla jedna. Byly to hned dvě svatby najednou.
Kdekoho napadne, že na asfaltu závodní dráhy není místo pro romantiku, ale víte jak je na automotodromu krásně? Obklopený lesy a přírodou se mu nevyrovná žádná obřadní síň.




Na začátku červeného koberce, který se táhl brány na závodiště až ke startovní čáře, již byly připraveni dva páry. Po pravé straně stál Mario se svou nevěstou Peach a polevé straně Luigi s Daisy. Oba si nevěsty drželi pod paždím. Nevěsty měly několik metrů dlouhou vlečku a přidržovalo ji mnoho družiček. Byly to růžové slečny houbičky. Natřásaly se a usmívaly. Mario s Luigim byli vážní. Zblízka by se dalo říci, že závoďáci ztráceli svou obvyklou kuráž. Občas na sebe mrkli a Luigi Mariovi připomněl větu, že když se při svatbě ženichovi neklepou kolena, tak to není pořádný ženich. "To jsem si oddech, že se neklepou jen mně", pokusil se o vtip Mario. Nevěsty byly rozpačité, ale snažily se rozdávat úsměvy na každou stranu. Na tribunách bylo plno.
Žádné túrování motorů tentokrát neznělo a ani pískání pneumatik závodní okruh dnes neuslyší. Náhle však zazněl startovní výstřel. To si veselý Joshi neodpustil. A celý tým odpočítal: "Tři dva, jedna, go!" Mario se měl co držet, aby nezařval závoďácké juchůůů. Nikdo se dnes nerozeběhl ani nerozjel. Svatebčané vykročili pomalým důstojným krokem ne k cíli, ale ke startovní čáře, kde byl připraven oltář. Na startovní čáře měla začít dvěma párům společná cesta životem. Boo pustil známou píseň svatební pochod. Když skončil, oba páry se právě ukláněli před oltářem postaveným přímo přes startovní čáru uprostřed. Oddávající farář se zeptal nejprve Maria: "Mario, bereš si zde přítomnou Peach za svou ženu dobrovolně? "Ano", odpověděl Mario a byl rád, že to dokázal. "A ty Peach, bereš si zde přítomného Maria dobrovolně za svého muže?" Peach zamrkala a selhal jí trochu hlas, ale "ano" bylo díky mikrofonům slyšet i v zadních řadách hlediště. Ty samé otázky si vyslechli i Luigi s Daisy. I oni odpověděli "ano" a oddechli si, že slavnostní část, kdy musí přede všemi promluvit mají za sebou. Oddávající je vyzval, aby si předali prstýnky a dali si svůj první manželský polibek. A bylo zpečetěno.


Narvané hlediště povstalo a skandovalo: Ať žije Mario a Peach" Ať žije Luigi a Daisy!" Věty zněly pořád dokola. Na novomanžele pršela rýže pro štěstí ze všech stran. Pak přišel celý tým a oběma dvojicím pověsili přes hlavy zlaté věnce. Měly nápis:
…..............................................................................................
Peach byla dojata a slzy jí stékaly po tvářích. Daisy se nepřestávala smát. Všichni z blízkých lidí jim gratulovali a přáli do života hodně štěstí, lásky a dětí ... Co by si na věnec napsal ty? Co byste Mario a Luigimu popřáli, kdybyste byli na jejich svatbě?


Za nás jim můžeme popřát jen rychlé a snadné zdolávání překážek na zamotaných životních okruzích a samozřejmě bezporuchové manželství.










A pohádky je konec. Že ne? Princezna Peach si vzala krásného závoďáka Maria a její sestra Daisy stejně krásného závoďáka Luigiho. Odjeli slavnostně nazdobenými formulemi na party




Popíjeli silnou závoďáckou limonádu a snědli všechny dorty. K ránu se dostali domů. Dům museli časem přistavět, aby se tam všichni vešli. Do roka se jim narodilo baby Mario a baby Peach. Za chvíli byli na sětě i baby Luigi a malá Daisy. A víte, co bylo prvním slůvkem Maria juniora? Nebyl to táta, ani máma … Byla to slova dvě Mario party :-)






Doporučení pro rodiče:
Po každém příběhu si můžete navzájem se svým dítětem dávat otázky? Na základě příběhu, ale i ze života. Poznáte tak, na kolik dítě vnímalo pohádku a co si myslí o tématu.


Odkud se táhl koberec? A jakou měl barvu?
Kdo vystřelil a kdo pustil svatební pochod?
Proč se klepala závoďákům kolena?
Co házeli pro štěstí na novomanžele lidé z tribun?
A otázky na téma prvních lásek... :-)
Dostal jsi už od nějaké holčičky pusu?
































Závody na Bowserově hradu o polibek princezny - 7. kapitola

31. srpna 2011 v 9:04 | Edith Holá, Kuba a Matěj |  Super Mario a Luigi - stories
Příběhy se Super Mariem se musí číst akčně, dramaticky i třeba s pohybem... Jsou to moderní pohádky, kde nechybí akce, mobily, facebooky, emaily a hry... :-)
anotace: příběhy podle počítačových her a Nintedo Wii her s nejoblíbenějším panáčkem na světě, Super Mariem (loni oslavil 25 let existence). Po každé pohádce můžete společně s dítětem vymýšlet otázky. Pro řečový rozvoj. Děti takové hádanky o tom, co se četlo, baví. Otázky s Kubíkem pod každý příběh ještě dopíšeme.

Závody na Bowserově hradu o polibek princezny

Město se připravilo na závody. Všichni přihlášení se vydali hodinu před závodem k Bowserovu hradu. Zbytek města přišel později. Postavili se před branami Bowserova hradu. Na hradbách visely velké obrazovky, které měly přenášet závody. Hrad byla spíše taková jeskyně s mnoha tunely a zákrutami uvnitř. Nikdo však pořádně netušil, protože se do drakova sídla neodvažovali.
Startovní čára byla na začátku vchodu do jeskyňovitého otvoru s obrovskou Bowserovou hlavou. Závodníci se blízko ní připravovali. Pevně se také ubezpečovali, že jim drak nic nevyvede a neublíží. Vždyť to Mariovi slíbil. Ostatně byl mezi těmi, co se přihlásili do závodu. Celý Mariův tým byl připraven. Túrovali motory. Drak se zpoza hradu vřítil mezi ně. Na příšerné řvoucí motokáře. Zabrzdil těsně vedle Maria. "Nezapomněl jsi doufám na slib, kamaráde?!", z plna hrdla zařval do drakova ucha Mario. "Jasně. Hahaha", zachechtal se Bowser, ale oheň z huby zadržel, aby nikomu neublížil. Nastartoval a přidával na hlasitosti motoru. Z amplionu se za chvíli ozvalo, přivítání a na závěr závoďácký pokřik. "Juchůůůů". Po něm se všichni seřadili u čáry. Závodníků bylo patnáct. Náhle drak svým mohutným hlasem zvolal: "Vítěz dostane polibek od vládkyně houbového království. VaHa,ha,ha". Mario se ušklíbl a zahrozil drakovi pěstí.

"Tři, dva, jedna, go", zaburácelo z amplionu nad nimi a zazněl výstřel. Všichni se vřítili na závodní dráhu v Bowserově hradu. Neměli ani zdání co za dobrodružství na ně čeká. Drak je převezl. Byl rafinovaný. Závodil s nimi a nebyl to tedy on, kdo by je svým ohněm přepadl. V zákrutách rozestavil chrliče ohně, ale tak, aby nikoho neuškvařily, ale pouze zastavily. Bowser řval radostí. Ze stropu jeskyně začaly padat žetony s hvězdami. Každému do auta spadly tři. "Tak se ukažte jestli jste kamarádi! Koho zasáhne oheň, nic se mu nestane, ale nebude se moci hnout z místa. Vykoupí se žetonem. Pokud už nebude mít, musí se pro něj někdo jiný vrátit a dát mu svůj. Ááááá", zaburácel škodolibě drak a oheň z jeho huby vyšlehl ale naštěstí do strany. Jeho hlas se nesl jeskyní a všichni závodníci ho dobře slyšeli. Nikdo nevěděl, kolik je chrličů. Všichni měli jen tři žetony. Tři životy. Řítili se dráhami. Jeskyně byla ozářena rudou barvou a oranžovými plameny. Ale po povrchu silnic se jezdilo dobře. V zákrutách museli zpomalovat a u chrličů s ohněm svištěli nejvyšší rychlostí.

První uvízl Joshi. Mario to viděl a podezříval Joshiho, že si to chtěl vyzkoušet, co to udělá. Oheň po Joshim sklouzl a jeho auto se zatočilo a pak zůstalo stát. Před zatáčkou se ještě Mario na Joshiho ohlédl a viděl, jak vhazuje žeton do něčeho, co vypadalo jako kovová pokladnička. Čert ví, kde se to tam vzalo. Drak jim to tedy pořádně vyšperkoval. Mario uviděl před sebou další chrlič. Ohňový jazyk šel tentokrát přes celou dráhu. Na sekundu se nadzvedl, aby sebou zase plácl na dráhu. Mario přibrzdil a pak vyhnal rychlost a vyrazil pod jazyk, ale nestihl pod ním projet. Oheň ho připlácl k dráze. Byl to divný pocit, ale nic se mu nestalo. Kovová pokladnička se před ním zjevila okamžitě. Vhodil žeton a vyrazil pryč, jak nejrychleji zvládnul. Podíval se na malou obrazovku ve svém autě, kde se pohybují kamarádi. Drak byl první. Projížděl pod chrliči zcela v pohodě. Ostatní byli až za ním. Peach s Daisy právě uvízly obě pod stejným chrličem.


"Já mu to osladím", procedil mezi zubama Mario. A vyrazil.
Řítil se tou největší možnou rychlostí. Jeho odhodlání ho přeneslo i přes dvě ohňová místa a záhy byl drakovi v patách. Tím že jel v jeho závěsu, oheň se ho také nedotýkal. Nesměl ztratit drakovu rychlost a ta byla pekelná. Na obrazovce viděl, jak jeho kamarádi se vymotávají z ohňů, ale byli daleko za nimi. Zmáčkl černé tlačítko a jeho bomba vypálila po drakovi. "Víííí" Zahalila ho dýmem a zastavila ho. Bomby nebyly proti pravidlům. Řítil se nyní sám, ale Bowser ho za chvíli doháněl. Náhle na něj dopadl nějaký zelený sliz a obrátil ho v plné rychlosti na bok. Mario jel nějakou chvíli po boční straně, než auto srovnal. Docela ho z toho zážitku zamrazilo. Uvědomil si, že úzkostí ani nemohl zakřičet. Bowser uháněl před ním a poškleboval se. Mario se opět dostal do těsného závěsu za něj. Představa, že drak políbí Peach mu nešla z hlavy. Připravoval si prst na červené tlačítko. V tom však uslyšel "Mario" a opakoval se ještě úpěnlivěji: "Marioooo". Mrknul na obrazovku. Peach byla dvě zatáčky za ním. Její formule byla na střeše. Pokladnička na žetony škodolibě skákala radostí. Peach už nemá žetony, došlo Mariovi. Drak se řehtal a mířil k cíli. Cílová čára byla na dohled. Červenou bombou by ho Mario dostal. Tím si byl jistý. Projel by cílovou páskou a na vítězném stupínku by políbil před všemi Peach. Užuž chtěl zmáčknout červené tlačítko, když znovu uslyšel výkřik. "Mariooooo", nesla se ozvěna jejího hlasu jeskyní. Luigi byl za ní, ale vypadalo to, že už také nemá žeton nebo má nějaké trable s pokladnicí. Mario prudce otočil. Vyrazil na pomoc Peach a během dvou sekund byl u ní. Vhodil do pokladničky svůj žeton. Obrátil formuli na kola a vytáhnul Peach. Už nemělo cenu závodit. Drak byl první. Nesl vystrašenou princeznu v náručí. Za nimi pomalu dojížděli kamarádi. Luigi u svého auta stáhnul střechu a Mario s Peach se posadili na zadní sedadla. Davy před jeskyní jásaly. Na velkých obrazovkách napjatě sledovali, jak se Mario rozhodne. A všichni vřeštěli radostí, že jejich královně pomohl, i když se tak musel vzdát vítězství. Drak stál na stupínku vítězů, ale kroutil se zlobou, že potlesk nepatří jemu. Mario s Peach vystoupili z auta a Mario vzal princeznu do náručí. Všichni tleskali. Ostatní kamarádi dojeli a vyskákali z aut. Udělali kruh kolem Maria s Peach a křičeli radostí. "Hurá!, Sláva!, Hurá!, Sláva!" Bowser slezl ze stupínku vítězů a přišel k nim. Všichni se ztišili. Bowser svým dračím hlasem řekl: "My draci neznáme přátelství. Chtěl jsem vědět, jestli vy jo." Pak se sklonil k Mariovi a Peach a daroval jim dva malé žetony. "Oheň v mém hradu vám a vašim přátelům nikdy neublíží". Mario drakovi posadil na krk věnec vítězů. Drakův hlas zahřměl radostí. "Wow" Peach dala drakovi pusu na tvář a Maria políbila. Oběma se červeně zbarvila tvář.

Nakonec se všichni odebrali na narozeninovou party na louky za městem.




Super Mario - oslavy narozenin - 6. kapitola

31. srpna 2011 v 8:50 | Edith Holá, Kuba a Matěj |  Super Mario a Luigi - stories
Příběhy se Super Mariem se musí číst akčně, dramaticky i třeba s pohybem... Jsou to moderní pohádky, kde nechybí akce, mobily, facebooky, emaily a hry... :-)
anotace: příběhy podle počítačových her a Nintedo Wii her s nejoblíbenějším panáčkem na světě, Super Mariem (loni oslavil 25 let existence). Po každé pohádce můžete společně s dítětem vymýšlet otázky. Pro řečový rozvoj. Děti takové hádanky o tom, co se četlo, baví. Otázky s Kubíkem pod každý příběh ještě dopíšeme.

Přípravy na oslavy narozenin - dárek pro Maria

Blížily se Mariovy narozeniny. Přemýšlíte, kolik je Mariovi? Mariovi je přesně tolik, kolik si přejete. Všichni horečně vymýšleli pro něj dárek. Luigi se rozhodl, že vymyslí seriál mariovek (minigames set). Brzy měla mít narozeniny i dvojčata Peach a Daisy, tak to propojí, dumal nad tím. Kolik je vlastně děvčatům? To se asi nedozvím, protože holky to nikdy neprozrazují. Seděl ve svém zeleném houpacím křesle a už deset minut se jemně pohupoval. To dělal vždy, dokud ho něco nenapadlo.
Tohle měl být dvojitý dárek. Bude potřebovat dvakrát tolik času na na přemýšlení. Po chvíli zavískl. Juchůůů. Holky budou princezny různých království a uspořádají závody. Pohupoval se dál. Jooo! Aby to bylo akční, tak tam bude pořádný drak a závody se budou odehrávat na jeho hradu. Obrazy se Luigimu před očima jen řinuly a myšlenky se na něj valily. Přesunul se raději k počítači, aby to nezapomněl. V grafickém programu začal tvořit své obrazy z hlavy. Dokonce ho napadalo, že pokud by se hry z království líbily, tak by jich vymyslel celou sérii. Pro Maria by vytvořil akčnější formu s drakem, který království nemá rád, ale krásnou princeznu Peach ano. Takže by království napadl … ale dost. To všechno musí domyslet a graficky zpracovat. Pššš!



Houbové království (hra jako dárek pro Maria)

Bylo jednou jedno Houbové království. Houbové se jmenovalo proto, že nejlepším přítelem princezny a vládkyně království byl panáček Houba jménem Toad. Království také mělo ve svém královském znaku houbu. Celé království bylo ve velkém očekávání show k princezniným narozeninám. Byla dokonce pozvána sestra Daisy, princeznino dvojče . Chtěly své narozeniny oslavit společně. Vypukly přípravy.

Mario se také těšil. Sám měl narozeniny jako první. Tedy už za chvíli. Právě si užíval mírumilovné atmosféry v podhradí.

Byl klid a pohoda. Šťastně skotačil s motýli a sbíral zlaté mince, které visely ve vzduchu. Cesta byla vytvořena z kostiček. Přeskakoval ze čtverečku na čtvereček a ještě při výskoku mohl sebrat minci. Co výskok to jedna mince. Párkrát se mu podařilo vyskočit tak, že ulovil tři najednou. Bavilo ho to. Na chvíli se k němu přidal i bláznivý dinosauřík Joshi. Maria vzal na záda a skákali tak ještě po výše visíc mince. Joshi se pak ale vzdálil. Hnal se zase za jinou zábavou.

Mario úplně zapomněl na čas a ani si nevšiml, že se krajina změnila a trochu se sešeřilo. Náhle se objevil před jeskyňovitým hradem Bowsera. Drak číhal. Okamžitě vychrlil ohňovitou kouli. Mario jen tak tak stačil uskočit. Uhýbal dalším a dalším žhnoucím koulím. Nakonec se mu podařilo zdrhnout. Upaloval, seč mu nohy stačily.




Pozn,
určeno: pro děti 3 až 8 let

Kniha obohacena úkoly a hrami pro řečový a grafomotorický vývoj dětí. Děti dnes právě u počítačových her, playstationů a Nintenda tyto dovednosti nemají plně rozvinuté. Úkoly a společenské hry jsou v obsahu vyznačeny červeně.

Super Mario - Bowlingový labyrint - 5. kapitola

31. srpna 2011 v 8:47 | Edith Holá, Kuba a Matěj |  Super Mario a Luigi - stories
Příběhy se Super Mariem se musí číst akčně, dramaticky i třeba s pohybem... Jsou to moderní pohádky, kde nechybí akce, mobily, facebooky, emaily a hry... :-)
anotace: příběhy podle počítačových her a Nintedo Wii her s nejoblíbenějším panáčkem na světě, Super Mariem (loni oslavil 25 let existence). Po každé pohádce můžete společně s dítětem vymýšlet otázky. Pro řečový rozvoj. Děti takové hádanky o tom, co se četlo, baví. Otázky s Kubíkem pod každý příběh ještě dopíšeme.



Bowlingový labyrint

Všichni už pár minut seděli u počítačů. Před sebou měli otevřený závodní blog a vyčkávali. Luigi z toho zase dělal pořádný napínák. Semafor vpravo nahoře před chvílí změnil červenou na oranžovou, ale dál se nic nedělo. Celý tým čekal na zelenou. Luigi vytvořil novou hru a nikdo netušil, jaká bude. Ale všichni se těšili a byli nedočkaví. Luigi vše řídil ze svého počítače ve svém zeleném pokojíku. Popíjel svou oblíbenou zelenou limonádu a dobře se bavil. Tušil, že všechny napíná k prasknutí.

Tři, dva, jedna go ... a zelená! Luigi odstartoval první zahřívací úkol před hrou. To byl celý on. Úkolem zavzpomínal na včerejší bowling. Na monitoru byl velký labyrint. Koule se měla správnou cestou dostat do jeho středu. Kdo na to přišel, ten se dostal na vyšší level a mohl začít hrát novou fantazijní hru.

Nakonec byli všichni úspěšní a cestu do středu labyrintu našli. Na obrazovce se objevil kouzelný svět nové hry.


Úkol: Najdi, který hráč dovede svou kouli do cíle

Pozn. labyrint nafotíme a nahrajeme :-)

Super Mario - recept na červenou limonádu - 4. kapitola

31. srpna 2011 v 8:45 | Edith Holá, Kuba a Matěj |  Super Mario a Luigi - stories
RECEPT NA ZÁVOĎÁCKOU LIMONÁDU

červený meloun na kostičky,
2 deci multivitamínového džusu
čtyři deci jemně perlivé vody
vše rozmixovat
navrch do sklenic pár kostek ledu





Super Mario - Kuželkový souboj - 3. kapitola

31. srpna 2011 v 8:43 | Edith Holá, Kuba a Matěj |  Super Mario a Luigi - stories
Příběhy se Super Mariem se musí číst akčně, dramaticky i třeba s pohybem... Jsou to moderní pohádky, kde nechybí akce, mobily, facebooky, emaily a hry... :-)
anotace: příběhy podle počítačových her a Nintedo Wii her s nejoblíbenějším panáčkem na světě, Super Mariem (loni oslavil 25 let existence). Po každé pohádce můžete společně s dítětem vymýšlet otázky. Pro řečový rozvoj. Děti takové hádanky o tom, co se četlo, baví. Otázky s Kubíkem pod každý příběh ještě dopíšeme.

Kuželkový souboj


Mario seděl ve svém závoďáckém pokojíku a přemýšlel. Ze stolku si bral speciálně namíchanou červenou limonádu pro závoďáky. Nuda mu nebyla vlastní, takže po chvíli zavísknul: "Jupííí". Sezve celý tým na party v kuželkách. Poslal emailem všem vzkaz. Všichni samozřejmě seděli u počítačů, takže do pěti minut měl v komentářích jásavé odpovědi, že se sejdou za půl hodiny všichni v kuželkárně.

"Juchůůů", zavil Mario a nasedl na svou čtyřkolku. Plnou rychlostí vyrazil. Před kuželkárnou zasvištěly gumy všech ve stejný moment. Všichni se radostně přivítali a vyběhli k drahám. Mario a kamarád Luigi byli největší soutěživci. Ostatním šlo spíše o to, že se dobře pobaví, něco dobrého snědí a vypijí a snad si stihnou i popovídat.


Každý stál u dráhy a měl kouli své barvy. Mario červenou, Luigi světle zelenou, Princezna růžovou, Joshi tmavě zelenou a Boo bílou jako byl on sám. Rozparáděný Mario vrhal jednu kouli za druhou. Ale dnes se mu na bowlingu nedařilo. To princezně padaly kuželky jako kdyby byly z peříček. Luigi od své dráhy na všechny pokřikoval, jak zase vymyslel novou hru pro všechny. Ale jako vždy nechtěl prozradit jakou. Prý to musí graficky dotáhnout do krásné podoby a všem to nasdílí na společný závodní web.

Princezna vyhrála na plné čáře. Luigi byl druhý, i přestože u toho stále mluvil. Mario třetí a z očí mu proto šlehaly vzteklé blesky. Nerad prohrával. Přiběhl k němu hravý Joshi a poplácal Maria po zádech. Konejšivě pravil: "Nevadí, kámo, dáme červené závoďácké pití. Platím já." Joshimu nikdy nevadilo, že nevyhrál. Byl dovádivý a bavilo ho prostě hrát. Přiskotačil Boo. "V pohodě, Mario. Až pojedeme domů, dáme jeden závod okolo našich domů. V tom jsi nejlepší", dodal, aby Maria povzbudil. Mariovi zazářila očka.

"Juchůůů", zvolali všichni společný závoďácký pokřik, seběhli před halu, naskákali do aut a na motorky.
Plnou rychlostí vyrazili. Mario byl u svého domu skutečně první. A to ještě při závodu stačil dozadu otáčet hlavu a sledovat, kde jsou jeho kamarádi. Občas jim i zamával. Koutky úst mu šibalsky škubaly a v očích měl radostné vzrušení.

Super Mario vybírá svůj tým - 2. kapitola

29. srpna 2011 v 21:00 | Edith Holá a Kuba |  Super Mario a Luigi - stories

Příběhy se Super Mariem se musí číst akčně, dramaticky i třeba s pohybem... Jsou to moderní pohádky, kde nechybí akce, mobily, facebooky, emaily a hry... :-)

anotace: příběhy podle počítačových her a Nintedo Wii her s nejoblíbenějším panáčkem na světě, Super Mariem (loni oslavil 25 let existence). Po každé pohádce můžete společně s dítětem vymýšlet otázky. Pro řečový rozvoj. Děti takové hádanky o tom, co se četlo, baví. Otázky s Kubíkem pod každý příběh ještě dopíšeme.

Mario vybírá svůj tým - druhá kapitola

Mario už pár hodin hrál na Nintendu jednu závodní hru za druhou. Začínal být unavený a podrážděný. "Ne, tohle není ono. Potřeboval bych kamarády.", pomyslel si. "Chci s nimi soutěžit. Johoho.", zahulákal, až se v jeho pokojíku ozvala ozvěna. "Musím něco prožívat a s někým soutěžit, kdo bude lepší".

"Okey dokey", plácl se přes čelo, protože ho něco skvělého napadlo. Sedl si znovu k počítači a odeslal do světa zprávu, že hledá svůj závodní tým. Napsal: "Já Mario, miluji závodění, červenou barvu, hry na počítači a Nintendu, společenské hry a vůbec vše, kde se dá soutěžit. Hledám kamarády, kteří milují to samé." Zprávu odeslal.

Během dvou dní mu přišlo tisíc odpovědí z celého světa. Mario bloumal po jejich větách, co mají rádi a díval se do jejich tváří na fotkách. "Musím sestavit legrační tým. Všehochuť" a dál sjížděl zaslané fotky s popisky. "Jasně že prvním bude můj vážný brácha Luigi. Umí dokonce vymýšlet počítačové hry, kde se pořád závodí. Toho není nikdy dost", pomyslel si Mario. "A to že miluje zelenou, nevadí. Bude sranda." Zalíbily se mu odpovědi dvou dívek - sester. Peach psala, že řádí každý den na čemkoliv, co má silný motor. Mariovi učarovaly její veliké blankytně modré oči.
Za jeho zády se ozval Luigi: "Ta zrzka je dobrá". Daisy, jak se jmenovala kráska s ohnivými vlasy, zase emailem napsala, že se cítí u her taky sama a že miluje rychlou jízdu. "Fajn" a Mario si je přidal do týmu. Luigi odpochodoval do obývacího pokoje a bylo slyšet, že si pustil Nintendo.
Na Maria vykoukl podivný dinosaurus Joshi.
Prý hravý. Nevadí mu, když prohrává, četl Mario v jeho emailu. "Tak ty budeš potřeba", řekl si Mario v duchu pro sebe.



A koho ještě? "Máte tisící první zprávu", hlásil počítač. Mario ji rozklikl. Vyletěl na něj Boo, zakřičel "okey, dokey" a vyplázl vesele jazyk na pozdrav. "No, panečku, taškáře a lumpa tu ještě nemáme", ušklíbl se Mario a připojil ho k týmu.


Všem odeslal zprávu, že je bere a na rozjezd nabízí svůj první parádní závodní okruh po silnicích uprostřed hor. Kdo nezvládl řízení a spadl ze skály, tak se pořádně vykoupal v řece okolo. Prostě smůla. Poté musel znovu na start.

"Tak jedééém." Na všech počítačích zablikala výstražná světélka: červená, oranžová a ... "tři, dva, jedna go. Zelená jedééém."
"Juchůůůů", ozval se závoďácký pokřik od všech šesti monitorů.

______________________________________________________________________

Obrázek princess Peach je z googlu zde, foto Daisy zde, odkaz na Joshiho zde a Boo zde .

Mario a Luigi se představují - 1. kapitola

27. srpna 2011 v 21:43 | Edith Holá |  Super Mario a Luigi - stories
Příběhy se Super Mariem se musí číst akčně, dramaticky i třeba s pohybem... Jsou to moderní pohádky, kde nechybí akce, mobily, facebooky, emaily a hry... :-)
anotace: příběhy podle počítačových her a Nintedo Wii her s nejoblíbenějším panáčkem na světě, Super Mariem (loni oslavil 25 let existence). Po každé pohádce můžete společně s dítětem vymýšlet otázky. Pro řečový rozvoj. Děti takové hádanky o tom, co se četlo, baví. Otázky s Kubíkem pod každý příběh ještě dopíšeme.

Mario a Luigi se představují


Mario a Luigi dva bratři nebo instalatérští kolegové? Nikdo už přesně neví. Možná bratři a oba instalatéři. Mario a Luigi jsou jednoduše nerozlučitelná dvojka. Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.
Mario vypadá mladší. Ale možná to dělá jen jeho červená mikina a červená kšiltovka. Každopádně má náruživější a živější povahu. Luigi je naopak vážný. Jiskru v oku má jen při hře. Oproti Mariovi zase hodně mluví, ale jen o tom, co nového za hru vymyslel. Pohybuje se stále jen ve fantazijním světě. Mario mluví méně. Většinou jen výrazně pokřikuje. Stále tvrdí, že ve všem vyhraje, že je vítěz.
Mario je podsaditý závodní živel. Oproti tomu je Luigi vyšší hubený závoďácký myslitel. Dohromady však dokonalý tým, co nenechá nikoho z okolí v klidu.
Na první pohled, kdyby měli stejnou barvu mikin, byli by nerozeznatelní. Ale co to povídám! Všimli jste si, že Mario má kulatější obličej? Luigi zase protáhlý. A jaké další rozdíly vidíte? Jsou stejné jejich kníry? Také ne. Luigi má na každou stranu jeden oblouček. Mario má knír delší a není rozdělený pod nosem. Pravda. Nosy jsou stejné. Jsou to pořádné kulaté frňáky. Víc už toho asi rozdílného nenajdeme. Na kšiltovkách má Mario našité M a Luigi písmenko L. Jejich instalatérské kalhoty s kšandami jsou super modré.
Už párkrát šli oba nakoupit nové oblečení, ale vždy skončili u regálů s modrými kalhotami na kšandy. Také jejich šatní skříně jsou plné červených nebo zelených mikin. Červených nebo zelených kšiltovek. Boty mají hnědé kanady a na rukách mají závodní rukavice. Hodí se všude. Pánové se totiž oblečením nezabývají. Nosí na sobě to, co milují.


První obrázek z googlu zde a druhý obrázek stažen z google zde .

Tomáši, kde jsi?

18. srpna 2011 v 22:50 | Edith Holá, Kuba a Matěj |  Příběhy
Ve Výtopně na Václaváku vozí pití na stůl mašinky. Staré parňáky, cocacolová lokomotiva a hlavně nově Tomáš s Percym.

Dopředu se omlouvám za kvalitu snímků. Osvětlení tam bylo na nějaké pořádné dělo a ne na můj digitál do kabelky.

Kluci nahlíží do tunelů, kdy zahlídnou Tomáše, jak jim veze džusy. Matěj úpěnlivě volá? "Tomáši, kde si?"
Konečně přijelo pití
Pozor, na první kolej přijíždí Tomáš!!!
Mám tě!

Kluci chytají mašinky.

Princezna Hatěj(ka)

8. srpna 2011 v 9:31 | Edith Holá a Matěj |  Příběhy
Začátek článku na maminčiným osobním blogu Princezna Matěj(ka)

Nedávno už maminka nevěděla, jak mě zabavit. Vzpomněla si, že přesně ve dvou a půl letech Kuba miloval samolepky. Prý si je hezky lepil do stickers alb a maminka mu k tomu někdy dokreslila nějaké obrázky. Tak třeba koupili nálepky mašinek a vytvořili celé nádraží a Kuba k jednotlivým kolejím s číslem samozřejmě dodal tu vagón, tu lokomotivu. Společně pak dokreslili kouř z parňáku atd. Kuba je šofér a závoďák dodnes. Já jsem pincezna Hatěj.

Šli jsme do papírnictví a já jsem si vybral hvězdičky. "Hatěj pincezna", řekl jsem mamince. Zasmála se a ještě přihodila nálepky s Bořkem stavitelem. Společně jsme to u paní na pokladně pípli a dali jí korunky. Ještě jsme na ně přikoupili speciální album. Nálepky jdou z alba zase odlepit a mohu je tak prý lepit pořád dokola. Cestou domů maminka říkala, že končí éra 100 x denně kreslení rošťandy Pipi punčochaté a prý budu lepit nálepky a možná se pokusíme o hodné princezny, které máma kreslila jen občas, když byla malá. Radši měla kombajny. Zelenožlutý.

Drahý stickers album je pěkný. Má na obale kočičku. Jenže já jsem hezčí, takže jsem se ozdobil, protože jsem pincezna. .

Parádnické fotky, ne?

Maminka přišla a nevěřila svým očím. Poslední hvězdičku, která zbyla, mi nalepila na čelo.
"Jsem krasnej pincezna?", ptá se Hatěj.
"Ano, jsi krásná princezna!"
"Jů"
"Muzes nafotit?!", zeptá se.
Maminka fotí.
Postavím se k lepšímu světlu. "Jeste jednou. Muzes nafotit?"
Tamhle u okna a na posteli ...
S Bořkem mi to také sluší!

Ještě se mi k tomu hodí všechny máminy nové hadříky, korále a prstýnky, ... Tenhle je prý cikánský a mamince ho přivezl táta z Paříže.


S květinou jsem jel k babičce. Nebo půjdete se mnou na rande? Jsem někdy krásnej pincezna a jindy osklivy drak z Maria. Uááá

A když nepůjdete se mnou na rande, tak budu moc plakat. A pořádně dlouho ... Nikdo mě nemá ráááád