Září 2011

Pindíkovská báseň o tichu

24. září 2011 v 11:12 | Edith Holá a Kuba |  Příběhy

"Sedím tiše,
pindíkem počůrám tě.

Zadeček kaká do záchodu,
já už myslím na pindí colu."

(Kuba 24.9.2011 po ránu, 5 a půl let)


Pořád po mámě chci pohádku o pindíkovi. Jenže máma říká, že o tom pohádky nepíše. Ale v pondělí četla nějaký časopis a říkala, že je tam o knížce, kde pán napsal o pindících. Máma od té doby má prý už nápad na pohádku o červeném a žlutém pindíkovi, který navštíví pozorovatel z jiné planety. Prý to bude pro dospělé i děti. Nebo prý vyhlásí na svém blogu soutěž o nejlepší pohádku o pindíkovi. Máma se nezdá, ale když si něco vezme do hlavy, tak zatím jde...

Tak co říkáte mému chlapskému ztišení se? :-)

Nejen první den mého příběhu

4. září 2011 v 21:10 | Edith Holá a Matěj |  Úlety rodičů
Nejen první den mého příběhu - Matěj

Počat jsem byl z lásky, ale máma netušila, že jsem už v ní. Kuba je první, tak už na mě zbývalo méně času. A ke všemu měl ještě úraz na odstrkovadle. Tak si máma vzala lexaurin. Proto říká, že jsem vysmátej a vůbec neznám strach a úzkost o sebe. Jsem rozený kaskadér od té doby, co jsem se otočil na bříško a pak už se máma nestačila divit, co dovedu a kam a jak vysoko vylezu.

Tak jsem byl v ní a doktoři mámu proháněli ještě víc než za Kubíka. Oni si vymysleli, že v pětatřiceti je jakási hranice, od kdy se mamky a plody hlídají. Máma už ale jejich metody znala, tak mi slíbila, že nás doktoři nechají téměř být až do mého narození. Zato jsem byl moc hodný a vzorný. Aspoň v bříšku. Máma mě chtěla přes ultrazvuk vidět jen ve třináctém týdnu. Zjistila, že jsem kluk a nemám nic neslučitelného se životem. Cestou mi řekla, že jsem si vybojoval první boj. Pak jim podepsala pokaždé revers. Na vyšetření z plodové vody a hlavně na vyšetření ve 38. týdnu. Už nechtěla, abych se jen kvůli nějakým doktorským tabulkám narodil dřív jako brácha. Doktoři i doktorky sice zase používali své zastrašovací věty, že nikdy nezažili takovou pacientku, ale máma jim řekla, že není pacientka, že jsme oba zdraví a podepsala papír, že bere zodpovědnost na své triko. Tak jsem měl klid. Šmrdolil jsem se v bříšku. Hlavou jsem si lehl na mámin močový měchýř, aby měla dostatek pohybu a dostatek čištění a ručičkami jsem jí ještě popoháněl močové cesty. Vůbec se mi z bříška nechtělo. V den termínu máma dovolila ultrazvuk přes bříško. Byl jsem v té době už trošku větší než Kuba, když se narodil. Jenže máma chtěla nedělňátko a já zase chtěl mít klid. V sobotu jsme bobovali. V neděli ráno jsme byli na monitoru. Máma slyšela mé srdíčko a už jsem se trochu ozýval. Jenže sestra v porodnici říkala, že jí monitor kontrakce neukazuje. Máma ale věřila mně. Ještě jsme spolu uklidili celý dům a máma k večeru zavolala porodní bábě Janě, že se mi trochu chce ven a že by to bylo fajn, když je úplněk a neděle. A hlavně Kuba je 18. ledna a teď už je 11., tak abychom neslavili narozky stejně:-) Bába nám poradila, ať si lehneme do horké vany. Když to bude planý poplach, přestanu se ozývat. Když budu chtít ven, tak… Mamka se naložila do horké lázně. Pak přišel táta s Kubíkem z bobování a Kuba si k nám vlezl do vany. Táta přinesl mámě červené víno. Tak jsme relaxovali a měli klid. Pak máma vylezla z vody a bylo jasno. Chtěl jsem být venku. Možná jsem chtěl ochutnat víno. Táta rychle volal porodní bábě. Bába přijela a já už jsem jí téměř mával. Máma řekla, že doma radši nebude rodit, i když u Kubíka si to přála. V taxíku se máma držela a já taky. Ti divní lidi v bílém mámě nevěřili, že rodí, tak nás nahnali na monitor. Tvrdili, že kontrakce jim monitor ukazuje v jiný moment, než máma říká. Máma mi říkala, že jsou ujetí, že ona snad ví, kdy má kontrakci a kdy ne. Sestra nás pak dovedla k lékařce se slovy, tvrdí, že rodí. Paní doktorka se koukla a já jsem jí zamával. "Vy rodíte" a hnala mámu na křeslo. Máma si lehla na bok a zase slyšela, že to nikdy neviděli. Přitom máma rodila ve stejné porodnici. Máma se třikrát nadechla a už jsem byl venku. Nesli mě zvážit a táta udělal mou první fotku. Z vysoka jsem se na lidi v bílém vykakal. Naši tvrdí, že je to můj základní postoj k životu. Na všechno se mohu vy … Rád tancuji, zpívám, mám rád klid a bytí s mamkou po dekou.

Když táta rozeslal fotky z prvních tří dnů z porodnice, nikdo nechtěl věřit, že jsem novorozenec. Díval jsem se na svět z klubíčka u mámy a vypadal jsem na čtyři měsíce. Pět dní v bříšku navíc, to byla paráda...

Kubíkův první den jeho příběhu je na máminým blogu Cesta ke kořenům.

Mario a Sonic na létajícím skateboardu

2. září 2011 v 22:28 | Edith Holá, Kuba a Libor Holý |  Super Mario a Luigi - stories
Mario brouzdal po internetu a neuvěřitelně se nudil. Peach vařila oběd a občas odběhla ke svému notebooku a něco napsala. Mario náhle zajásal. Objevil inzerát,
který nabízel půjčení létajících skateboardů. Tryskem vyběhl z bytu, až se Peach vyděsila, že se něco stalo. Za chvíli byl zpátky a radostně na Peach volal, že vyhrabal ve sklepě jejich létající skateboardy.

"Peach, našel jsem půjčovnu. Půjčíme skejty pro kamarády a odpoledne vyrazíme", mluvil zadýchaně.

"Skvělý nápad. Pomohu ti rozeslat textovky" a společně začali ťukat do mobilů zprávu:

"Ve dvě hodiny sraz před půjčovnou létajících skateboardů. Ulice Přímořská 20. Vyřádíme se:-)"

Za chvíli jim od přátel přišla potvrzení, že přijdou.

Mario s Peach se nesmírně těšili. Vypucovali své skateboardy a u oběda nemluvili o ničem jiném. Pozvali i Sonica. O něm věděli, že umí snad úplně všechny sporty. Tak se těšili, jak si s ním parádně zalétají.

Ve dvě nikdo u půjčovny nechyběl. Skateboardové dráhy byly blízko.

Se Sonicem to byl mazec.
Na skejtu sjížděl z rampy jakoby to nic nebylo. Vylétl a ještě stačil udělat ve vzduchu osmičku.
"Hustý", volali kamarádi, když to viděli a zkoušeli to také. Dařili se jim půlkruhy, kolečka a spirály, ale osmička ne.
Po hodině je to přestalo bavit, tak se rozhodli udělat závod z města do nejbližší vesnice a zase zpět. To bylo to dobrodružství. Žádné dráhy. Normální silnice, nad kterými létěli na svých skateboardech. Občas přistáli a pořádně drncli o silnici. Užili si pořádnou legraci.





Grafomotorika
Tvým úkolem bude zalétat si s tužkou po papíře jako Mario a jeho kamarádi. Rodiče ti mohou pomoci a předkreslí ti půlkruh jako široké písmenko U a potom obrácený půlkruh jako kopec.

Kolečko určitě zvládneš sám. Můžeš udělat nekolik koleček za sebou a také objet to jedno několikrát dokola.

Lítání spirálovitě jsi už někdy zkoušel.

Zkusíš také osmičku jako Sonic?


Po výletě si Mario s Peach lehli u svého domu do trávy a čekali, až přiletí nějaká múza a napadne je, co psát za příběh dál. Domeček obalili dobrým kouzlem, aby k nim nenašel cestu zlý drak Bowser. V trávě nakonec usnuli.

Luigi na skejtu odkaz na googlu zde
Sonic zde.
Obrázek s Mariem zde

Mario chce být pirátem

2. září 2011 v 20:44 | Edith Holá a Kuba |  Super Mario a Luigi - stories
Příběhy se Super Mariem se musí číst akčně, dramaticky i třeba s pohybem... Jsou to moderní pohádky, kde nechybí akce, mobily, facebooky, emaily a hry... :-)
anotace: příběhy podle počítačových her a Nintedo Wii her s nejoblíbenějším panáčkem na světě, Super Mariem (loni oslavil 25 let existence). Po každé pohádce můžete společně s dítětem vymýšlet otázky. Pro řečový rozvoj. Děti takové hádanky o tom, co se četlo, baví.

Mario chce být pirátem (podle Wii Mario party 8)

(pohybová pohádka - můžete si vzít vy i vaše dítě do ruky červený a bílý šátek a pořádně pirátsky hulákat)

Mario se rozhodl, že je čas podniknout nějaké dobrodružství. Sedět pořád doma u počítače ho nebavilo. Nejromantičtější mu připadalo nechat se najmout jako námořník a brázdit oceán. Nasedl na motorku a vyrazil k moři.
Za dvě hodiny se dostal k zvláštní zátoce. Vypadal už z dálky velice divoce. Zastavil a uviděl, že na konci zátoky je vidět kus kotvící lodi. Přišlo mu to najednou velmi vzrušující. Divoké rostliny a nikdy nestříhané keře, kousek lodi ze starého dřeva a kus stěžně. Motorku zastrčil mezi keře, aby nebyla od silnice vidět. Po kamenech a ostrém srázu doputoval k lodi. Zblízka už viděl, jak na stěžeň právě vytahují vlajku. Černou s lebkou a skříženými hnáty. "Piráti", vyjekl. To je ono, To je to pravé dobrodružství. Parádně nebezpečné. Námořníci už chtěli vytáhnout můstek, když tu si všimli Maria.
"Co chceš?!" zvolal jeden.
"Chci být pirátem!", zahulákal Mario, aby věděli, že není žádná třasořitka.


"No, to se uvidí!", zjevil se náhle kapitán s jedním okem zakrytým černou páskou. Mario vystoupal na můstek.
"Stát!" zařval kapitán a Mario se zastavil uprotřed můstku vedoucí na loď. "Když nebudeš mít postřeh, tak tě shodíme do moře. Když se ti podaří úkol splnit, bereme tě."
Mario dostal do rukou bílou a červenou vlajku. Musel zvedat přesně tak jako kapitán. Kapitán zvedl červený. Mario to zopakoval. A znovu červený. Mario to rychle zopakoval. Bílý. Mario zaváhal, ale nakonec jeho ruka s bílou vlajkou také vystřelila. Kapitán zvedal ruce obě, ale náhle vystřelil znovu s bílou vlajkou až nad hlavu. Ouha. Mario zvedl nahoru obě ruce a nad ním se zatřepotaly obě vlajky. Piráti se zařehtali a Mario sjel z můstku rovnou do moře.
Mario se vydrápal znovu na můstek. "Nevzdám to, kapitáne".
"OK. Poslední pokus. Správný pirát musí mít postřeh, nesmí se nechat oklamat, ale sám musí umět klamat, aby přežil! Tak do toho!" a zvedl obě vlajky nad hlavu. Mario tak učinil. Kapitán rychle střídal buď červenou nebo bílou. A zase třikrát za sebou bílou. Mario byl plně soustředěný a zatím zvládal.
Červená, červená, obě vlajky, červená, červená, bílá. Znovu bílá ale během pikosekundy vlastně červená.
Mario se nenechal obelstít. I jeho červená vystřelila nad hlavu.
Kapitán zrychloval. Obě vlajky, znovu obě vlajky, červená, červená, obě vlajky, bílá, červená, červená, bílá ... ale až nad hlavu vystřelila červená. Mario nezaváhal.
"Vyhrál jsi. Bereme tě.", poplácal mu kapitán po zádech. Ostatní piráti divoce tleskali, řvali a skákali. Mario se přidal. Plácal se do stehen a řval "Juchůůů". Pirátům se to zalíbilo a také začali volat "juchůůů, juchůůů". Mariovi nasadili pirátský klobouk, kolem pasu mu omotali šňůru a za ní zastrčili pořádnou dýku a bambitku. Můstek se začal zvedat a loď odplouvat na široké moře.



Mario se natáhl po červené limonádě a přemýšlel, jestli si dá pirátskou postřehovku ještě jednou nebo otevře jiné dveře virtuálního světa mariovek. Co kdyby byl pirátem i Luigi? :-)